Výstava umístěná v Galerii Rudolfinum nemá za cíl dílo německého fotografa Herberta Tobiase chronologicky představit. Namísto toho v devíti souborech prezentuje umělcovo ztvárnění tak odlišných témat, jako je ruská fronta za druhé světové války, detaily obličejů anonymních i známých lidí či akty do gay časopisů ze 70. let.
Všechny snímky jsou černobílé, díky čemuž naplno vynikne Tobiasova práce se světlem. Kontrast prokreslených kontur lidského těla vedle rozsvícené lampy patří k nejčastěji používaným motivům. Nalezneme ho na snímku vybraném na plakát k výstavě, do určité míry však zaznívá v podstatě ve většině fotografií. Tobias jím dokáže nejen vyvolat „sametový“ odstín tmavé pleti, ale také barvu duhovky muže na snímku nazvaném „Rainer Tappeser měl ty nejzelenější oči na světě“. Jejich skutečné zabarvení lze přitom pouze odhadovat, stejně jako barvu listů u mužovy tváře.
Rozpor mezi sdělením fotografie a jejím popiskem je u některých snímků zřejmý. Fotografie „Editha“ ukazuje ženu s dokonale nalíčeným obličejem, jejíž nahota kontrastuje s jediným kusem látky na jejím těle, čepcem řádové sestry. Ironie smíšená s úzkostí zaznívá i z portrétu masturbujícího mladíka označeného jako „Sám ve velkém světě“ nebo z jiného snímku dospívajícího chlapce ve spodním prádle vzhlížejícího do objektivu, za nímž se milují dva muži. Autor výmluvně nazval tuto fotografii „Doučování“.
Na přibližně sto dvaceti snímcích Tobias zachycuje momentky ze života i vysoce stylizované scény. Hlavním jeho zájmem jsou lidé, ať už se jedná o hvězdy, vojáky, děti nebo muže, kteří ho přitahovali. Ne každému může být po chuti vyzývavé, ale zároveň uvolněné explicitní zobrazení intimity. Ani nejerotičtější snímky však nesklouzávají k prvoplánové pornografii. Návštěvník se dokonce možná přistihne, že často zkoumá nasvícení pokožky, zachycení napětí svalu nebo stínované prokreslení vystouplých žil, aniž by příliš uvažoval, o jakou část těla se vlastně jedná.
Tagy: Herbert Tobias