Z Prahy do Londýna, z Londýna do New Yorku, odtud do Indie a pak zase zpět do Čech vás zavede výstava fotografií Miloňe Novotného v historických sklepních prostorách pražské Staroměstské radnice.
Jde o fotografie i prostory každé za sebe výjimečné, ale symbiotickým způsobem souznívající. Z obojího dýchá historie, dávnější či současnější. Většina Novotného fotografií pochází z 60. a 70. let. Sklepení poskytuje fotografiím klidné prostředí, vhodné pro jejich vnímání, neutrální barvy jsou v příjemném souladu s černobílým laděním snímků. I proto je škoda, že instalace trpí nepřirozeným naaranžováním panelů s fotografiemi, které je někdy tak nešikovné, že neposkytuje divákovi dostatek odstupu ke shlédnutí snímků.
Miloň Novotný vyniká ve chvílích, kdy ukazuje velká města jinak než jsme zvyklí. Na jeho snímcích světových metropolí je v hlavní roli člověk. Památky a notoricky známá místa jsou na pozadí, dělají kulisy, hrají vedlejší roli. Právě díky tomu se ale svým způsobem opět stávají zajímavými, dostávají se znovu a jinak do středu dění. Prostřednictvím lidí, svých obyvatel i turistů, města ožívají a získávají nové tváře, nové výrazy, nové charaktery.
Styl fotografií z různých koutů světa není jednotný. Miloň Novotný zachycuje, ať to zní sebevíc jako klišé, atmosféru konkrétního místa. Fotografie z Londýna jsou hravé a vtipné, plné světel, rychlosti a pohybu. Oproti podzimní depresi Prahy na počátku normalizace přichází jarní energie svobody a nových možností. S přesunem do Indie naopak z fotografií dýchají klid a čistota, obrazy jsou jednodušší, jemnější a méně zaplněné. Mizí londýnské černé buřinky, přibývají indická bílá sárí. Genius loci je na Novotného snímcích všudypřítomný.
Mezi nejsilnější snímky celé výstavy ale nepatří obrazy exotických dálek nebo ambiciózních velkoměst. Pro mě jsou jimi zejména portréty na nichž Miloň Novotný zvěčnil svého přítele Josefa Sudka. Na jednom z nich je pan fotograf zobrazen se svou obrovskou kamerou tak, že oba na fotografii zaujímají stejný prostor. V tomto pojetí nejde o stroj a jeho pána, ale o dva rovnocenné partnery v harmonickém soužití, o dva celoživotní přátele. Na dalším se Josef Sudek ocitá před zamlženou Prahou, na hlavě baret. Je trochu nevlídný, soustředěný a rozpustile zamyšlený.
Až na mírně rozpačitý dojem z instalace působí výstava fotografií Miloně Novotného jako vydařený celek. Soubor je ucelený, fotografie kvalitní a působivé, prostory adekvátní. Sklepení Staroměstské radnice a jeho dočasný obyvatel Miloň Novotný stojí za návštěvu.