Světlo a stín, odraz a realita, inscenace a momentka. Tohle všechno jsou věci, které se vzájemně prolínají a doplňují na výstavě fotografií Herberta Tobiase, která v prvním čtvrtletí roku 2010 opanovala výstavní síň pražského Rudolfina. Herbert Tobias je německý fotograf, který se proslavil především odvahou dát najevo svou odlišnou sexuální orientaci a zobrazovat sexualitu gayů na tehdejší dobu velmi otevřeně a originálně. Jeho fotografie, které pořizoval za účelem publikování v gay časopisech, se vyznačují až pedantskou popisností a naprostou konkrétností zobrazovaného. Dnešní „ležérní zakrytost“ nebo tolik propagovaný fakt, že „napůl ukryté je víc sexy než odhalené“ je Tobiasovi cizí a nebojí se ukázat své přátele a známé opravdu natvrdo.
Ačkoli se Tobiasovy fotografie žánrově různí, existují mezi nimi paralely charakterizující fotografův rukopis. Nejvýraznějším rysem je kontrast světla a stínu, který Tobias využívá naprosto na všech svých inscenovaných fotografiích a pokud fotí venku, i tak se snaží o zachycení zajímavých a netradičních prvků, jako jsou odrazy, kontrasty apod.
Kromě pečlivě inscenovaných fotografií (ať už pro časopis Vogue nebo pro gay magazíny) byly na výstavě i dokumentární snímky z tvorby tohoto výrazného fotografa. Především to šlo o záběry z válečného Ruska a poválečného Berlína, na nichž je vidět, jak netradiční vidění Tobias měl. Přestože zachycoval přímo válečné dění, nikdy na jeho fotkách nefigurují mrtví nebo zranění, ale Ruští vojáci jsou tu zobrazováni během odpočinku nebo během činností, které by se zdánlivě nemusely vůbec odehrávat za války. Na fotografiích poválečného Berlína zase vidíme kontrast starého a rozbořeného města a malých dětí hrajících si na místech, kde dřív byly domy. Přestože tyto fotografie zachycují válečnou tragédii, fotografické duše se přesto neubrání radosti nad tím, jak jsou ty fotografie krásné. Což je skoro barbarství.
A takové je celé dílo Herberta Tobiase. Nevíte, zda se vám fotografie líbí nebo nelíbí, zda vás vlastně pohoršují nebo fascinují. Ale zapomenout na ně prostě nemůžete.
Tagy: Herbert Tobias