Jen málokterá retrospektivní výstava je schopna působit celistvým, uzavřeným dojmem, zároveň však uchovat každému tématu svůj vlastní prostor. Je to úkol téměř nelidský, balancování na tenkém laně. Czech press foto při něm bohužel spadlo, zabořilo se do problémů nízké kvality a provinčnosti.
Sama Staroměstská radnice nenabízí příliš ideální výstavní prostor. Složité prostory oddělené úzkými paravány připomínají spíš bludíště než rozlehlou, vzdušnou galerii. Stačí jediný pohled ven a pocit hektičnosti a zmatenosti se díky turisticky přitažlivému náměstí ještě znásobí. Není to samozřejmě vinou výstavy, ovšem dojmy z fotografií to ovlivňuje velice…Co však její vinou je, je zmatené rozvěšení fotografií. Ty se k sobě tísní jedna přes druhou, malá se mačká k velké, černobílá k barevné, zeď tak připomíná spíš potapetovanou plochu než jednotlivé obrazy hodné vidění. Návštěvník téměř nemá možnost prohlédnout si každou fotografii zvlášť, jako samostatnou entitu, ale stále ji logicky vnímá jako součást celku na stěně.
Rozestavění fotografií nemá na první pohled žádný estetický ani tematický smysl, jediným vodítkem je časová chronologie a vítězný stupeň, to se však nezdá příliš šťastnou volbou. Dochází k trivializaci všech událostí, ty tak ztrácejí svůj význam i hlubší smysl. Zachovaly se sice určité tematické oblasti – v druhém patře se výstava věnuje sportu a přírodě – přesto jsou různě významné a nevýznamné události bez jakéhokoli smyslu poskládány daleko od sebe, malé ostrůvky společenské důležitosti se ztrácí mezi rozesmátými politiky a celebritami, reportážní momentky s uměleckými portréty a stylizovanými fotografiemi.
Celková roztříštěnosti se bohužel objevuje i v kvalitě snímku. Je jasné, že se Czech Press Photo nemůže srovnávat s World Press Photem, nikdo to po něm ani nechce, ovšem rozdíl je to skutečně propastný. O to více je kvalita zarážející, když si uvědomíme, že se jedná o to nejlepší, co se od začátku v soutěži objevilo. Často jde o fotografie amatérské, nezajímavé a bohužel i takové, jejichž krása spočívala v jejich množství, v součásti většího celku, který dával smysl. Díky vytržení z kontextu však postrádají svou „krásu“ a význam.
Samozřejmě Czech press photo nabízí mnoho dobrých, několik výborných fotografií a hlavně mnoho závažných témat, o kterých se (možná právě díky fotografiím) mluví. To ale bohužel nestačí.