Silnější Pes

Jsou to dvě místa do kterých vstupuji rok co rok s podobným očekáváním a vždy odcházím zcela vyčerpán a jako člověk, příslušník lidské rasy, zcela zahanben. Ale přeci jen tu jeden velký rozdíl je, který odlišuje World Press Photo od domácí ceny Czech Press Photo, je to taková dávka češství – neschopnost brát cokoliv vážně. Obě každoroční výstavy pro mě představují ohlédnutí se za uplynulým rokem, jde o takové malé rozpomění se v tom náporu mediální masáže, kdy si už má hlava jen těžko vzpomene na události uplynulého měsíce.

Potřebná rekapitulace v podání WPP se vždy odehrává v duchu vší vážnosti a s vědomím končícího roku; i přes stovky kýchajících smrkajících, nebo telefonujících elementů v budově Carolina si výstava zachovává svoji naléhavost. Zatímco CPP je v některých kategoriích, a teď nemám na mysli zvířátka, daleko úsměvnější s nádechem škodolibosti, pro Čechy tak typické.

Myslim, že rozhodnutí poroty reprezentuje ve většině případů vztah společnosti k fotografovanému tématu. Ne jinak je tomu v případě zobrazování prezidentů. Co si pamatuji, tak za dobu, co WPP navštěvuji, zde nebyla fotografie, která by jakkoliv zesměšňovala prezidenta Spojených států, Ruska, Česka, nebo další země. Zato česká obdoba novinářské soutěže si v tom naprosto libuje. Fotka Václava Havla tančícího na Velikonočních ostrovech s vyvaleným břichem už je snad trochu na hranici důstojnosti státníka, ale tím nám vlastně předvádí, jak blízko mají politici k českým občanům. A že nejsou jen dokonale nastrojené figurky, které ráno vstávají s perfektním účesem, ale že i oni mají rádi třeba pivo nebo že umějí hrát na harmoniku. Na WPP naprosto nemyslitelné.

Co se týká kvality fotografií, je to výběr toho nejlepšího, co nám soutěž nabízí, o tom není pochyb. Ale jen proboha nechápu, jaký jiný, než komerční smysl, má retrospektiva CPP za uplynulých 15 let? Pro pravidelného návštěvníka nepřibylo příliš zásadních snímků od desetileté retrospektivy. Třeba časem budeme chodit na Staroměstskou radnici shlížet CPP dvakrát za jeden rok, jednou aktuální ročník a hned nato retrospektivní. Vždyť šestnáct je taky víc než patnáct.

Tento příspěvek byl odeslán Čtvrtek, Březen 18th, 2010 v 00:00 a je zařazen v kategorii Recenze 2010, The Best of Czech Press Photo. Můžeš sledovat veškeré dění okolo tohoto příspěvku díky RSS 2.0. Můžeš zanechat štěk (komentář), nebo trackback z tvé vlastní stránky.