Herbert Tobias je jedním z mála menšinových umělců, jehož tvorba je přístupná a srozumitelná i té „obyčejné“ většině. Jeho bilanční výstava v Rudolfinu, jakési best of jeho fotografické kariéry, opět připomíná nám, smrtelníkům, krásu, kterou někteří z nás dokážou vyvolat.
Celá výstava je rozdělena do několika částí, tématicky i časově oddělených kapitol, které, bez toho, abyste si museli číst Tobiasův životopis, celkem přesně rámují a popisují jeho život, měnící se hodnoty i celkové pocity. Módní fotografie, díky nímž se Tobias proslavil, vynikají citových chladem, technickou čistotou a přesností. Ženy na fotografiích vypadají spíš jako panenky, loutky s dokonalými šaty a společensky přijatelným úsměvem. Je nutné si uvědomovat, že Tobias je v oblasti módní fotografie průkopníkem.Ostatní, „nepohlavní“oblasti trochu splývají dohromady. Vynikají zvláštním druhem citlivého pohledu na realitu, často depresivními a čistými kompozicemi.
Nejdiskutovanější a nejpřitažlivější kapitolou jsou jistě fotografie mužů. Nejde však o lascivní, pornografické záběry nereálných mužských bárbín. Tobias totiž dokázal zachytit mužskou sexualitu tak geniálně, že jsou fotografie přitažlivé pro obě pohlaví. Po překonaní naprosto nepatřičného studu (schválně, kdo z vás ho cítí při pohledu na ženské akty?) si návštěvník může užít zachycení křehké intimity, překvapivé něžnosti, které může silné mužské tělo vyvolat (nejemotivnější je jistě fotografie Doučování). Nejde jen o sexualitu – mnoho fotografií zachycuje muže zcela oblečené. Měkké černobílé světlo totiž dokáže předávat emoci nejdůležitější – lásku. Ať to zní jako sebevětší klišé, z každého obrazu čiší toho, kdo zaměřoval hledáček k fotografovanému objektu.
Vůbec přitom nezáleží na faktu, že byl Tobias gay. Záleží na tom, kolik vnitřní tolerance v sobě člověk najde a kolik nevědomých předsudků díky této výstavě smaže.
Tagy: Herbert Tobias
Na faktu z posledního odstavce záleží sakra moc. A to říkám jako muž, trochu gej a taky smrtelník