Fotografie mladého páru nepěkných Angličanů, která zve na výstavu Miloně Novotného, mě hned na první pohled vadí. Nelíbí se mi jejich výraz, jejich vizáž. Kromě nich však podzemí Staroměstské radnice nabízí i další desítky snímků významného českého fotografa. Prahu, Prostějov, Londýn i Indii poznáváme na ledových stěnách kamenného podzemí, které expozici přidává na zajímavosti.
Právě chladné sklepení a dobré osvětlení kouzlí ve prospěch Miloně Novotného. Jeho fotografie, zachycující ten bressonovský moment, jsou obyčejné. Ale prostor expozice obklopí návštěvníky tajemnou atmosférou, ve které i oslavy prvního máje získají jiný rozměr.
Novotný se nám však nepředstavuje jen jako dokumentarista ideologické pasti, ale i jako pozorovatel obyčejných lidských rituálů. Muži a ženy, které bez povšimnutí míjely stovky kolemjdoucích, Novotného zaujali. Ve zdánlivě nudných situacích nám tak představuje emoce fotbalových fanoušků i rozdíl generací. Mrazí nás při pohledu na schouleného starce sedícího pod morovým sloupem a ačkoliv do objektivu nehledí ani prodavač hub, je velmi snadné porozumět, tomu, co si tenhle rozmrzelý muž myslí.
Fotografie ze zahraničí naopak více odhalují pro tehdejší publikum neznámé prostředí cizích zemí. Davové snímky z Indie se střídají s notoricky známými fotografiemi z Londýna, které koncentrují všechnu tu „britskost“ a gentlemanství na jedné straně, těžkou práci a chudobu nižších vrstev na té druhé. A právě mezi zobrazením rozverného života britské zlaté mládeže nacházím tu problematickou úvodní fotografii. Nevím, zda je to tím sladem, co čpí z použitých sudů kolem, ale ta fotografie mi najednou přijde zábavná. Možná je to ten přímý pohled mladého muže do očí, možná ty jeho příšerné vlasy, možná je to jen další kouzlo Miloně Novotného v podzemí.