Instituto Cervantes představuje výběr z archivu znovuobjeveného španělského fotoreportéra Luise Ramóna Marína. Šedesát vybraných snímků, původně vytvořených pro španělský deník Informaciones, umožňuje českému divákovi vrátit se do Španělska první poloviny 20. století. Proud času, který Marín svými fotografiemi zprostředkovává, obrušuje pevninu představ o této dějinné epoše i zemi, zařazuje ji do souvislostí a dobového kontextu.
V jarním světlem prosvícené výstavní síni nepůsobí Marínovy fotografické výpovědi nijak závažně, spíše jako náhodné momentky ze společnosti a politiky, avšak když soustředíme svůj pohled do hloubi jeho zašlého světa, spatříme v konturách strnulosti pevné milníky vzácných okamžiků. Jeho pouto ke společnosti v sobě koncentruje esenci zrychleného tepu doby.
Formální stránka Marínových fotografií, podobně jako obsahová, působí vyrovnaností i čistotou zobrazení. V rovnováze tmy a světla se rýsuje realita s obzvláštní přesností a úzkostnou pečlivostí společnou celému Marínovou dílu, uchovávanému dlouhá desetiletí v prachu zapomnění. Jeho tvorba obsahuje obdivuhodně širokou škálu zobrazení, Marín volně přechází od sociálních motivů nalezince k průmyslové fotografii technického pokroku, od lidského k odlidštěnému, od soukromých portrétu s nádechem intimity k veřejným a masovým událostem, od zaostřených výrazů tváře až po náznaky městské zástavby z ptačí perspektivy. Implicitní přítomnost estetického záměru proměňuje i portréty příslušníků královské rodiny i celebrity v promlouvající otisky dějinných a společenských významů. Memento mori zhmotněné v hromadných fotografiích krystalizuje ve sledu vzájemných interakcí fotografovaných objektů.
Marínovým systematickým mapováním tehdejšího obrazu Španělska se prolíná křivka vzestupu a pádu, a tak vrchol demokratického rozkvětu země střídá realita občanské války. Podobně se vyvíjí i Marínův osud, který se stává metaforou latentní paměti zaznamenané ve fotografických sekvencích. Paměti intenzivně prožívané, vnímané, časem zapomenuté a nakonec odkázané k tomu, aby jako Fénix vyvstala z popela…
Tagy: Luis Ramón Marín
3/5 – výběr, vybraných (v prvních větách), ačkoliv jsou zde neotřelé obraty, jsem asi na úplně jiné metaforické struně a vůbec mě neoslovily
někdy moc vzletné, někdy samy pro sebe.