Luis Ramón Marín vás provede po prvních španělských desetiletích dvacátého století. Místo očí budete mít jeho objektiv a k pochopení nebude třeba znát ani historická fakta či mýty. Absence jakékoliv pozorovatelné manipulace k vám promluví na pudové úrovni a pokud máte rádi cylindry nebo stará auta, slast vás nemine.
Nadšení z úžasných vynálezů nebo přirozené, nenásilné zachycení reality, to jsou dominantní prvky života, díky kterým je každá fotka opravdová, uvěřitelná. A potom ti lidé. Hlavním pojítkem všech fotek s lidskou posádkou je pokora, jakou můžete nejlépe pozorovat v očích chlapců čekajících na výsledky Vánoční loterie, pro které je fotografování stále ještě zázrak, pán s fotoaparátem něco jako kouzelník a celý akt focení má ještě svůj duchovní rozměr.
Na rozdíl od současnosti, chce se říct, kdy stačí, aby na vás někdo namířil fotografickou zbraní a vy se na oplátku vytasíte s jedním ze svých fotografických ksichtů. Moderní člověk má dva nebo tři připravené k okamžitému šklebu. Lidé Marínova věku chtějí být pouze při „tom“, vydávají ze sebe to nejlepší, jen neví, jak to má a jak to bude vypadat. Až to bude. To vše v tehdejších kostýmech a s upřímnými výrazy bytostí ještě neodpaněných všudypřítomnou fotomediální masáží.
Silný emocionální prožitek už vzbuzuje samotný fakt viděných horkovzdušných balónů, prvních motocyklů, závodních aut, vzducholodí, letadel a vrtulníků. Tedy zástupu pojmů, které stejně jako fotoaparát ještě nebyly samozřejmé. Fascinovaly pouhou svou přítomností. Člověk je zavalen pocity nostalgického tepla, ozvěnou zlaté doby, které podobně zažívají Češi při prohlížení fotek z časů masarykovského Československa. Nejen Španěl je pak rozněžněný obrazy druhé španělské republiky, jež předcházela marasmu občanské války a Frankovy diktatury. Mytologie meziválečné doby se dobře prodává po celém světě. Staví na ní mimo jiné komerční filmové trháky Indiana Jonese a Mumie, stejně tak tehdejší československé filmy dnes označované circa pro pamětníky. Marínova fotka ukazuje, že realita byla neméně zajímavá a nebylo k tomu třeba pradávných příšer ani Vlasty Buriana.
Výběr z Marínova díla nechá nahlédnout na malou část obrovského fotografova archivu. Přesto se jedná o emocionální sousto více než výživné. Čeká vás precizní, formálně dokonalá šedesátka fotek, jejichž největší devizou je poctivost vůči příjemci fotografického sdělení. Marně budete hledat nějakou stereotypizaci, dobové tendence nebo pouze populární formu či témata. Marínovy fotky by nejen obstály v současné konkurenci dokumentární či žurnalistické fotografie, ale také by jí v některých ohledech natrhly etickou řiť.
Tagy: etická řiť, Indiana Jones, Luis Ramón Marín, Mumie, Vlasta Burian
Titulek má rádoby zaujmout, ale nepříjde mi to příliš šťastný. Vlastně jsem se z té recenze nic moc nedozvěděla a jediný o čem jsem pak přemýšlela bylo, co vlastně autor myslel tím souslovím etická řiť. Taky netuším, proč je Španělská vánoční loterie s velkým Š.
Jsem rád, že jste přemýšlela. Š jsem použil v domnění, že je španělská součástí názvu. Opravuji to. Nechal jsem se zmást anglickým článkem na wiki. Dík za názor.