Zářivé barvy na zdech pražského DOXU křičí a dožadují se pozornosti. Trochu jako reklama. Když však člověk přijde blíž, nečekají na něj na výstavě Assorted Cocktail žádné thymolinové úsměvy, dokonalá rodinka u společné večeře ani dechberoucí krása modelek. Naopak. Dvorní fotograf britské střední třídy se nebojí všedních nedokonalostí. A co víc, zdůrazňuje je, tak jako reklama akcentuje to nereálně perfektní.
Ale nejen Britové se dostali do Parrova hledáčku. Devětapadesátiletý fotograf prostřednictvím své tvorby zkoumá národy po celém světě, a tak přináší svědectví, že to, čeho se národy donedávna zuby nehty držely, pomalu odeznívá, a nastupuje (nebo spíš už dávno nastoupila) uniformita životního stylu.
Člen prestižní fotografické agentury Magnum Photos dokáže zobrazit nadvládu konzumu, všudypřítomné marketingové tahy i nudu všedního života až bolestně přesně. I přesto, nebo možná právě proto, je z jeho fotografií cítit odstup od hlavních hrdinů jeho příběhů. Parr skutečně pracuje reklamním stylem, i když trochu postaveným na hlavu. Člověka zobrazuje jako nedokonalý produkt moderní doby. Nezajímají ho konkrétní lidské příběhy nebo emoce. Zaměřuje se na to, co všechny spojuje. A tak jsou lidé na jeho fotografiích jeden jako druhý.
Typickým příkladem je cyklus Small World zachycující moderního turistu. Nezáleží, odkud kam se turisté vydají. Všichni mají stejné čepice, kraťasy a foťáky i stejné výrazy, ze kterých se dá číst, že kdyby jejich dovolená probíhala jen trochu jinak než u zbytku světa, něco by bylo špatně. Malou výjimkou je série Bored Couples. U těchto fotografií se Parr přece jen přiblížil ke znuděným párům trochu blíž a ve výrazech dvojic poodhalil alespoň něco z jejich příběhu. I když jsou všichni zachyceni v podobných situacích, je patrné, že jednotlivé vztahy párů se od sebe můžou lišit jako noc a den.
Parrův rukopis se s léty příliš nemění. Na cestě z Posledního útočiště, cyklu z osmdesátých let až k nejnovější sérii Luxury autor sice přidává na barevnosti, míra ironie a shovívavé kritičnosti však zůstává stejná. Prohřešky a nedokonalosti, na které Parr upozorňuje, ale zároveň je odpouští, promíjíme i my jemu. Jeho kompozice není vždy úplně čistá, ale díky malé hloubce ostrosti drobné vady v rozostřeném pozadí neruší. I ostré bleskové světlo pracuje ve prospěch výsledného dojmu.
Martin Parr považuje svou fotografickou tvorbu za plod sběratelské vášně. A Assorted Cocktail je skutečně sbírkou absurdit, hořce humorných lidských situací a artefaktů jakési lidské praštěnosti. Zůstává však otázkou, zda je dobře to, co Parr za několik desetiletí zachytil. A totiž že pod tíhou globalizace už jsme praštění všichni stejně.