To, že na Staroměstské radnici bylo The Best of Czech Press Photo, ví snad každý, ale že ve sklepě pod ním byly k vidění další fotografie, které svým obsahem a instalací zmíněnou novinářskou fotografii daleko předčily, už se moc neví. A to je přitom jejich autor Miloň Novotný poměrně významný český fotograf. Navíc samotné sklepní prostory Staroměstské radnice s pozůstatky původního vybavení od začátku upozorňují, že by člověk měl brát vystavené obrázky vážně.
Novotného fotografie se tematicky různí a zahrnují jak zdánlivě „obyčejnou“ turistickou fotografii, tak portréty slavných osobností, reportáže anebo dokumenty. Všechny snímky by se daly shrnout pod čtyři pojmy: emoce-lidé-melancholie-momenty. A ačkoli technická kvalita a kompoziční postupy by už v současnosti neobstály (Novotný většinou ignoruje nebo přehlíží jakékoli principy stavby obrazu – soustředí se především na Ten Moment, který chce zachytit za každou cenu). Přesto přese všechno jsou Novotného záběry působivé a mají své kouzlo a význam.
Miloň Novotný klade důraz na obyčejné lidi, na momenty každodenního života. A ačkoli na svých cestách fotí i památky (Bílý dům, Buckinghamský palác apod.), pokaždé jsou do fotografie zasazeny jakoby mimochodem – hlavní důraz je kladen na dění před nimi. Novotný tím v podstatě staví na hlavu klasické turistické fotografie a spíš se v jeho případě díváme na sociální dokument.Jedním z paradoxů celé tvorby Novotného je fakt, že i když fotil po celém světě a na jeho záběrech se objevují typické symboly velkých světových měst, přesto jsou mnohem monumentálnější a tak nějak dramatičtější fotografie, které pořídil zde, v Československu. Jeho fotografie ze Spartakiády nebo z národního shromáždění až děsí tím, jak na nich Novotný zachycuje pro tehdejší dobu bohužel tak typický absolutně odosobněný dav.
Celá výstava se nese v jednotném duchu, ovšem než narazíte na fotku s názvem Sydney. Do té doby nebylo třeba dívat se na data, jednotlivé fotografie mohly být pořízeny kdykoli a kdekoli. Až teď nás (i sebe sama) Novotný najednou konfrontuje s moderním světem 90. let a prostřednictvím v podstatě velmi jednoduchého záběru nám předkládá mnoho motivů. Malý chlapec stojící u prosklené stěny mrakodrapu, vyhlížející ven a opírající se rukou o sklo… i kdybych z celé výstavy viděla jen tento snímek, mohla bych říct, že Miloň Novotný byl opravdu mistr. Mistr emocí a momentů v tom nejlepším slova smyslu.