Dobu vzducholodí a balónů, nových sportů i tanečnic odhalujících víc než jen kotníček, ale také čas krize, manifestací a občanské války připomíná výstava fotografií Luise Ramóna Marína (1884-1944) v Cervantesově institutu. Návštěvníkům představuje 60 snímků z Marínova rodného Španělska a především Madridu, které autor nafotil v letech 1908-1940 pro deník Informaciones a pro společnost Compania Telefónica Naciona. více »
Marín – pozorovatel z lidské i ptačí perspektivy
13.04
Instituto Cervantes představuje výběr z archivu znovuobjeveného španělského fotoreportéra Luise Ramóna Marína. Šedesát vybraných snímků, původně vytvořených pro španělský deník Informaciones, umožňuje českému divákovi vrátit se do Španělska první poloviny 20. století. Proud času, který Marín svými fotografiemi zprostředkovává, obrušuje pevninu představ o této dějinné epoše i zemi, zařazuje ji do souvislostí a dobového kontextu. více »
Privátní génius Luis Ramón Marín
13.04
Výstava španělského fotografa Luise Ramóna Marína působí podobným dojmem jako Institut Cervantes, ve kterém je instalována. Institut samotný je schovaný za kostelem ve Štěpánské ulici a na rozdíl od Francouzského institutu, který sídlí v té samé ulici („jen“ trochu blíž Václavskému náměstí), není označen žádnou vlajkou ani ničím podobným. Musíte tak dojít až k němu, abyste si všimli, že tam opravdu je, a že jde o pražské centrum španělské kultury a jazyka. Fotografie, které jsou nyní (zadarmo!) k vidění právě v tomto moderním domě, jsou přesně takové. Z dálky si jich pomalu ani nevšimnete, ale když dojdete blíž a zadíváte se, objevíte jejich kouzlo a šmrnc. více »
Roztomilý profesionál
13.04
Po smršti zpravodajských fotografií, které zachycují společensky významné události a po uměleckých snímcích velkých rozměrů přichází pohled Luise Ramóna Marína, který působí na unavené oko dnešního kritika jako uklidňující balzám. více »
Triumf obnovené paměti na výstavě fotografa Marína
12.04
Podobně jako Galerie Rudolfinum otevřela na začátku letošního roku českému divákovi okno do tvorby pozapomenutého německého fotografa Herberta Tobiase, stalo se tak tomu také v případě Instituto Cervantes s tvorbou španělského fotografa Luise Ramóna Marína. více »
Odpočívej v pokoji
10.04
Ležím na skále a nade mnou se třese zfetovaná pedosféra. Nespím, protože jestli zavřu oči a přestanu si hlínu držet od těla výhružným pohledem osoby pohřbené zaživa, upadne mi možná na víčka pár tun. Nejím, protože poslední dobou mám stejně akorát pocit, že cokoli sním, snědl už minimálně jeden člověk přede mnou. A moc mu to nesedlo. více »
Povídky pro Psa
09.04

Možná jste si všimli, že se na Silnějším psovi začaly objevovat také povídky z tvůrčího povídkářského semináře. Potom máte opravu dobrý postřeh. Povídačky jsou zde vítány.
Poprvé
08.04

Dědečkův odkaz (IHIK)
Zbejvá třicet sekund. Potim se jako zlej pes. V kapse žmoulám granát po dědečkovi. Sovětskej, vajíčko. Děda mu ale říkal limonka. Zpoždění čtyři sekundy, zabije i na dvacet metrů. Šetřil si ho na německýho oficíra. Žádnýho ale nepotkal. Daroval mi ho. Prej budu vědět, co s nim. Nosí mi štěstí. A tohle je moje první akce. více »
Sex s pannou AIDS nevyléčí
07.04

Bylo jich šest. Venku kyselo, tak snad proto seděli v potemnělé hospůdce na periférii místo aby honili psy. Pán s modrým kloboukem se zrovna nahnul k pánovi s černou kůží a docela nahlas mu povídá: „Příteli, já vim, že mi do toho moc neni, ale… prej se tam u vás říká, víte, jsem slyšel… že jako když se vyspíte s pannou, že vyléčíte ten AJC.“ Vedle rozvalený tlouštík s rudým nosem mírně vyprskl smíchy, až mu oteklý jazyk omylem vyklouzl z úst. Nikdo si toho ale nevšiml, takže hranatými prstíky nenápadně nasoukal svůj chuťový sval zpět do pochvy. Ne nevinný úšklebek se objevil i na tvářích většiny zbývajících společníků. více »
Cesta do hlubin fotografovy duše
04.04
Médium fotografie má moc propůjčit komukoli fotografův pohled na svět a spolu s ním i jeho názory, pocity. O právě skončené pražské výstavě fotografií Herberta Tobiase (1924-1982) lze s jistou mírou nadsázky tvrdit, že zprostředkovala svým návštěvníkům průhled hluboko do života tohoto fotografa, a to nikoli jen skrze samotné snímky a doprovodné texty, ale i na protilehlých prázdných stěnách. Tak jako se u psaného textu hovoří o věcech ukrytých „mezi řádky“, můžeme si prázdné výstavní plochy v novorenesanční architektuře Galerie Rudolfinum vykládat jako zrcadlo konzervativní většinové společnosti či umocnění samoty a touhy, které z mnoha Tobiasových výhradně černobílých fotografií sálají. Anebo jen jako prostou snahu kurátorů dopřát kolekci patřičný vzduch, a přitom neoddalovat snímky od sebe. více »
Patnáct let soutěže Czech Press Photo jako udávení se vlastním poselstvím
04.04
Retrospektivní výstava prvních 15 let soutěže Czech Press Photo je jistě záslužný čin; shromáždí-li se na jednom místě to nejlepší z obrazových prací fotografů spolupracujících s českými médií, měl by návštěvník získat souborný pohled svrchu nejen na současný stav a nedávný vývoj domácí fotožurnalistiky, ale i obecně na vývoj domácích (a v menší míře i zahraničních) politických, společenských a přírodních událostí. Slovo „vývoj“ má přitom v předchozí větě svůj význam a bez něj se smysl celé výstavy přesouvá do jiných oblastí, rozhodně nižších. Výstava, která měla návštěvníky ubezpečit, že česká soutěž má právo na delší existenci – ba v přeneseném smyslu na udělení občanského průkazu – jen potvrzuje bezradnost a neuspořádanost, s níž jsou každoročně ceny vyhlašovány. více »
The Best of si sami najděte na internetu
01.04

Kozy, tonfa, kalašnikov. Shluk náhodně rozvěšených fotek na zeď také někdo může nazvat výstavou. Přesvědčíte se o tom na Staroměstské radnici. Spíš než pohledu na posledních patnáct let české fotografie, jak by se z názvu The Best of Czech Press Photo dalo očekávat, se však dočkáte vytržených listů z kalendáře, které jsou až na Havlův fotokomiks bez jakékoliv logiky postavené vedle sebe. Tak zběsile, že by to lépe nedokázala ani pořádně zhulená dětská porota. více »
Publikační šotci
01.04

Pomalu končí první měsíc fungování Silnějšího psa a je tedy vhodná chvíle upozornit na nejbrutálnější publikační fígle (čti chyby), kterých se někteří autoři dopouští. V reakci na to jsem jsem vypracoval stručnou publikační kuchařku Jak psát na Psa. Doporučuji všem, aby si ji alespoň jednou přečetli.
Dále bych vás chtěl upozornit, že od včerejška bylo spuštěno hodnocení článků a příspěvků. Takže hvězdičkujte a palcujte
.
O tom, čo si všimol Herbert Tobias
31.03
Vyše dvoch mesiacov visela na stenách rudolfínskej galérie osobnosť nemeckého fotografa Herberta Tobiasa, rozkúskovaná do obrázkov, zoradená do tematických celkov, zarovnaná, orámovaná a zaistená dozorom zívajúcich galerijných zriadencov. Tobias sám by sa ale asi nikam nezaradil ani nezarovnal, a na zívanie mu popri jeho – zdá sa – pomerne intenzívnom živote asi tiež moc času neostávalo. více »
Herbert Tobias
31.03
Světlo a stín, odraz a realita, inscenace a momentka. Tohle všechno jsou věci, které se vzájemně prolínají a doplňují na výstavě fotografií Herberta Tobiase, která v prvním čtvrtletí roku 2010 opanovala výstavní síň pražského Rudolfina. Herbert Tobias je německý fotograf, který se proslavil především odvahou dát najevo svou odlišnou sexuální orientaci a zobrazovat sexualitu gayů na tehdejší dobu velmi otevřeně a originálně. Jeho fotografie, které pořizoval za účelem publikování v gay časopisech, se vyznačují až pedantskou popisností a naprostou konkrétností zobrazovaného. Dnešní „ležérní zakrytost“ nebo tolik propagovaný fakt, že „napůl ukryté je víc sexy než odhalené“ je Tobiasovi cizí a nebojí se ukázat své přátele a známé opravdu natvrdo. více »