Emoce zahalené do národních barev a zachycené na fotografiích z průběhu uplynulých patnácti let. Taková je výstava The Best of Czech Press Photo v Křížové chodbě a Rytířském sále na Staroměstské radnici. Návštěvníkům představuje přes pět set nejlepších snímků českých fotografů, které získaly ocenění v jednotlivých ročnících soutěže Czech Press Photo.
Výstavu symbolicky otevírá nejslavnější snímek v historii celé soutěže – fotografie roku 1997. Zobrazuje psa plovoucího zatopenou ulicí v Uherském Hradišti při povodních v roce 1997 od Petra Joska. Obraz zkázy, který prošel světovým tiskem, v sobě skrývá víc než jen dokument. Vyniká totiž všemi vlastnostmi, které porota oceňuje. Obsahuje v sobě závažnost, naléhavost, aktuálnost, emoce, sílu okamžiku i umělecký dojem. Hlavní esencí jeho úspěchu je však příběh. O osud psa se zajímaly tisíce lidí a s úlevou přijímali sdělení, že statečný tvor přežil a vrátil se k majiteli.
Téma záplav se opakuje i na další fotografii, kterou organizátoři vybrali na úvod výstavy. David Neff na vítězném snímku roku 1998 zachytil romskou matku truchlící nad svými dětmi, které jí vzala voda ve slovenských Jarovnicích. Tato snaha o vystižení lidského neštěstí předznamenává tendenci, která prolíná celou výstavou.
Neuvěřitelnou sílu v sobě skrývá rovněž fotografie, které porotci udělili hlavní cenu v roce 1999, umístěná rovněž na začátku expozice. Kosovskou matku s dítětem, již na hranici Makedonie zastavili vojáci, zvěčnil svým fotoaparátem Jan Šibík. A právě jméno tohoto autora hraje v retrospektivě celé Czech Press Photo asi nejvýznamnější roli v počtu ocenění.
Následují další dechberoucí snímky rozmanitých velikostí, které organizátoři roztřídili podle ročníku a kategorie na červené, bílé a modré panely. Výstava působí dojmem pestrobarevné směsice témat, kterou pohromadě drží opakující se vzory námětů. Jde především o významné a z velké části negativní události doma i ve světě jako válka v Kosovu, 11. září, demonstrace proti globalizaci či záplavy. Návštěvníci si však připomenou i světlé okamžiky nedávné historie jako vítězství v Naganu, zatmění slunce či příjezd Obamy. Snad právě díky výběru známých motivů a jednoduchosti sdělení, které má přitom hluboký dopad na diváka, si výstavy Czech Press Photo každoročně získávají takovou oblibu.
Za patnáct let však prošly jistou proměnou. Od počátečních ročníků, kdy dominovaly záběry politiků v úsměvných situacích přes pozdější zájem o životní prostředí či každodenní život až po téma sílícího neonacismu. Vývoj prožila i technika, ač to laické oko nezaznamená. Zatímco první soutěžící používali výhradně klasické fotoaparáty, dnes už je digitální přístroj nutností. Mění se také poměr barevné a černobílé fotografie, přičemž kombinace černé a bílé vyniká překvapivě nikoliv v prvních ročnících, ale okolo roku 2000. Czech Press Photo má celkově tendenci směřovat k lepšímu. Autoři si za dobu jeho trvání vybudovali solidní základnu a přivedli českou novinářskou fotografii na světovou úroveň.
Jisté změny prožila i česká společnost. Dorostla první porevoluční generace a Češi se začali přibližovat „západnímu“ světu. Přesto si uchovali specifika své mentality, které fotografové často vypichují až s naturalistickou přesností. Právě bizarnosti připomínající komunistickou éru či země východní Evropy totiž dodávají obrazům zajímavost. Patrné je to zvlášť u kategorie každodenní život, která se zaměřuje na stereotyp české rodiny hovící si na chalupě, na prostředí hospodských „čtyřek“, prostituci či sociální témata. Bohužel autoři někdy jdou ve své snaze po přirozenosti tak daleko, že jejich tvorba vypadá jako fotografie z rodinného alba. Tím se řadí tato kategorie mezi nejslabší články soutěže. To je však asi jediné, co se dá Czech Press Photu a potažmo výstavě k oslavě jeho patnáctých narozenin vytknout.
Díky širokému spektru témat, autorů a forem zpracování si tak návštěvníci udělají ucelený obrázek o současné novinářské fotografii v Čechách, připomenou si důležité momenty z nedávné minulosti, pokochají se uměleckou stránkou děl a odnesou si živé obrazy v hlavě i četné náměty k zamyšlení.