Sedmnáct penisů, Chlapec s vajíčky a jeden Nadržený Karlík čekají na návštěvníka v rudolfínské galerii. Ten si zas přeje, aby byl Tobias trochu méně teplý.
První velká retrospektivní výstava německého fotografa Herberta Tobiase v pražském Rudolfinu znamená stovku fotek rozdělených do deseti kapitol, z nichž tři jsou velká paráda.
První tři série snímků lehce naznačí, kterým směrem vedla autorova fascinace. Divák ji zachytí asi nejprve na fotografiích žen. Tobias s nimi pracuje jako s rekvizitami – krásnými nebo zajímavými objekty – vždy však pouze neživými součástmi nějakého obrazu. Inscenuje marnotratnost, Kolosální zhýčkanost, stáří nebo přezrálost a občas je taková fotka nazvána portrétem. Dámy jsou ale pouze nástrojem, něčím k použití, čiší z nich neosobnost a ačkoliv jsou mnohdy dokonalé, je na nich něco zvráceného a nepřátelského.
Muži, tedy většinou mladí chlapci (jedinci s menší fantazií si představí variace na české mladické bůžky Václava Neckáře, Jiřího Stracha či Kryštofa Hádka), jsou naopak velmi neohrabaně živí, přístupní a upřímní. Ať slaví Vánoce v německém bunkru či se nechávají Doučovat zkušenějšími gaylordy v dělání lásky, vždy jsou s vámi v kontaktu a jejich otevřenost vám naznačuje, že jste si hodně blízcí. Ono to není zas tak překvapivé, když zjistíte, že ženské obrazy vytvářely profesionální modelky, zatímco na snímcích intimních zpovědí jsou Tobiasovi kamarádi a známí. Fotografova sexualita je v tuto chvíli trochu na obtíž, protože nabízí velmi přímočaré interpretace, které nejsou zas tak zajímavé.
V Tobiasově životě se dá vůbec vysledovat jeho osobní cesta k přímočarosti. Jako by k ní dorůstal. Podle prvních fotek vzniklých za druhé války si lze docela jasně představit citlivého chlapce fascinovaného utrpením i vojáckým kamarádstvím, kterak s panzerfausty a fotoaparátem pobíhá po východní frontě. Tedy nic, co by mohla pochopit Gertruda doma v Berlíně, anžto měla na starost výchovu nové rasy.
Po návratu do vybombardované říše pak Tobias fotí děti a stařeny v ruinách. Životu zhrouceného města rozumí, zachycuje ho na pozadí dětských her a lidí pohozených v cihlové poušti. O pár let později si troufne na oplzlého Malířského učně nebo zmiňovaného Karlíka. Těla se odhalují čím dál víc, klubou se první penisy. Někdy jsou to velké bimbasy, jindy mikropenis. Ať už se jedná o pokleslý falus německé hrdosti nebo pouhou položku nahého těla, už z Tobiasovy tvorby nezmizel. Za to si vysloužil doživotní obdiv teplých magazínů i komunit. Pro ně pak fotil explicitní nahosti. Je jich mnoho a ačkoliv se jim většinou nedá upřít zajímavý kompoziční nápad, jsou obyčejné.
Jako osvěžení pak působí provokativní Chlapec s vejci či Doučování, kde na vás nečouhají penisy jako sláma z bot. Za pindíky si tedy autor zaslouží palec dolů, ačkoliv ony samy občas až trochu vyzývavě trčí vzhůru. Naopak sensitivní zachycení Frankfurtu a Berlína by zasloužilo poplácání penisem po zádech.
Herbert Tobias uměl vyfotit dobrou fotku. A shodou okolností byl teplý Němec. I dohromady je to ale dost málo.
Tagy: Herbert Tobias
[...] Sedmnáct penisů, Chlapec s vajíčky a jeden Nadržený Karlík čekají na návštěvníka v rudolfínské galerii. Ten si zas přeje, aby byl Tobias trochu méně teplý. Více » [...]