Po smršti zpravodajských fotografií, které zachycují společensky významné události a po uměleckých snímcích velkých rozměrů přichází pohled Luise Ramóna Marína, který působí na unavené oko dnešního kritika jako uklidňující balzám.
Výstava snímků madridského fotoreportéra v Institutu Cervantes je pro svět současné české fotografie nejen zpestřením ale i připomenutím poctivé fotoreportérské práce z počátku minulého století. Marínovy práce mají vše, co dnešním fotografiím chybí. Svět očima tohoto Španěla je plný protikladů. Přirozenost ve střetu s pózou, pompézní prostředí v objetí se zaplivanou ulicí. Marín díky své zvědavosti pokryl snad celou škálu fotografických témat.
Čím dnes ještě mohou zaujmout snímky, které slaví téměř sto let od svého vzniku? Nabízí se časová propast, díky které bychom je mohli považovat za roztomilé starožitnosti. V případě této výstavy nemůžeme dějinný význam opomenout, vévodícím rysem ale není. Ani kompozice není výrazně propracovaná, na tu při pohledu na tyto fotografie dokonce zapomeneme. Předností Marína je jednoduchost a spontánnost. Vlastnosti, o které se dnešní fotografie tak urputně snaží a stále je postrádá.
Při své tvorbě madridský fotoreportér využil všech výhod, které se mu naskýtaly. V prvních letech nového století dokázal ještě stále neznámý vynález fotoaparátu vykreslit na tváři obyčejných lidí zvědavost, nedůvěru i chuť se předvést. Těžil i z fantastických objevů, jako byla první letadla a vzducholodi. Neklidné španělské ulice třicátých let také přímo vybízely ke zvěčnění. Marín se stal pozorovatelem bohatého období, ale není to jen cit pro nápady, jenž je u něj tak zřetelný. Jeho fotografie kromě dobré volby prostředí disponují i ryzím profesionalismem po stránce technické. Čisté kontury vidíme jak u portrétu, tak i u pohybujícího se davu.
Ať už měl Marín výhodu doby, kterou mohl fotografovat, nebo prostředí, ve kterém žil, jeho talent je nezpochybnitelný. Marínův archiv údajně čítá tisíce fotografií, které se světu ještě předvedou. Pokud budou tak kvalitní jako jsou ty současné vystavované, Marín neunaví a už nikdy nebude muset být znovuobjevován.
Tagy: Luis Ramón Marín
3/5 – titulek špatný, nesouhlasím s tvrzením o kompozici (která byla zaměněna pravděpodobně za předpřipravenost), nechápu perex (pravděpodobně odkaz na předchozí dvě recenze na Silněším psovi, ale tady nemá co dělat)