Bylo jich šest. Venku kyselo, tak snad proto seděli v potemnělé hospůdce na periférii místo aby honili psy. Pán s modrým kloboukem se zrovna nahnul k pánovi s černou kůží a docela nahlas mu povídá: „Příteli, já vim, že mi do toho moc neni, ale… prej se tam u vás říká, víte, jsem slyšel… že jako když se vyspíte s pannou, že vyléčíte ten AJC.“ Vedle rozvalený tlouštík s rudým nosem mírně vyprskl smíchy, až mu oteklý jazyk omylem vyklouzl z úst. Nikdo si toho ale nevšiml, takže hranatými prstíky nenápadně nasoukal svůj chuťový sval zpět do pochvy. Ne nevinný úšklebek se objevil i na tvářích většiny zbývajících společníků.
Ticho. Chlapec v zeleném fráčku nervózně srkl ze svého eses-šálku a stařec s fialovým penisem vypustil obláček z výfukové dýmky. „Každej něčemu věříme,“ odpověděl černokožec a hloubka jeho myšlenky si vynutila další srknutí a další obláček. „Já jako nemám nic proti tomu,“ rozvíjel otázku pán s modrou pokrývkou pleši,“ že jo, platit platíte, a to královsky, vo to žádná, ale my jsme tady s klukama to trochu promejšleli, viď zelenáči (srk), že je to ale přece jenom blbost. Tomu snad civilizovanej člověk jako vy nemůže snad jako věřit . No jen si to přectavte!.. hehe!“
Černý muž mlčel. Srk, srk.
„Ne opravdu, nemějte nám to za zlé pane,“ konečně se osmělil mladý a zelený,“ ale nám to připadá, že věříte v naprostou hloupost, pane. Jako kdybyste tvrdil, že neexistuje globální okyselování, pane, což jak jistě uznáte… ehm, že.“ Ano, jak správně tušíte, teď se zrovna mladic rozhlíží po ostatních a hledá podporu vtělenou do pokyvování. Nebojte. Dostalo se mu jí. Fialový pokýval.
Srk
Pán s opálenou pokožkou mírně nadzvednul obočí: „Dobrá, pokud bychom uvažovali, že jsem se s vámi odhodlal diskutovat, chrm, namítnul bych, že globální okyselování ještě nebylo nevyvratitelně dokázáno. To, že o něm slyšíme každý den v audiovizi nebo o něm mluví vědci zaplacení Unií vrabců v hrsti, přeci neznamená, že opravdu existuje.“ Pánu v modrém klobouku se rozhořely v očích plamínky poznání, zatímco prasečí očka posazená nad tlustočervený nos prdelatého pána spíše mžikala, jako by před nimi někdo vylil do korýtka pomeje. Oba ale nic neřekli.
Obláček, srk.
Stařec s fialovým mužstvím, které bylo fialové, i když ho nezaškrcoval, konečně přestal cumlat dýmku a foukat bezpředmětné obláčky. „Povolil bych výchovu mláďat homosexuálními roboty. Měli by mít stejná práva jako ostatní roboti. Zastavte diskriminaci homobotů! Vždyť jste černý až za ušima, měl byste tu diskriminaci chápat!“ Od starého robota s fialovými částmi těla ostatní ani nic nového nečekali. Zeleně oděný chlapec mu ale věnoval pohled, který říkal: Nejsi v tom sám, bojuji s tebou. Opravdu to říkal, chlapec v zeleném byl totiž telepsychopat.
Dva výfukové obláčky vylétly vzhůru. Odpověď muže v černém přišla ihned po nich.
„Nevím proč na to vůbec odpovídám, ale kdybys tohle provozoval u nás starče, dočkal by ses trestu. Zakopali bychom tě do písku, jen hlava by koukala, a házeli bychom kameny na přesnost. Možná bych mohl zmínit – to je taková perlička a novinka posledních let – lépe se hází menšími kameny, protože zakopanec déle vydrží.“ Usmál se. Pak pokračoval: „U nás nemáme žádné homosexuální roboty (srk, srk), ale i kdybychom měli, nikdy bychom jim naše mláďata nesvěřili, protože kromě práv homorobotů bychom uznávali práva mláďat. Naše mláďata pro nás nejsou věcmi.“ Myslel to krásně.
Srk a Jiskr (viz zmiňované jiskřičky v očích pána v modrém klobouku)
To se hnuly vnitřnosti a vztek uvnitř mladého zelenáče a modrokloboučníka. U zeleného doma by se těžko smiřovali s takovým chováním k homosexuálním robotům, zatímco ve vesnici modrého by spíše odsoudili, že černoši vyměnili velké kameny za malé. Nesouhlas však zmítal oběma.
Obtloustlý pán s rudým nosem konečně promluvil: „Já bych soudruzi… bratři… přátelé dal celou tuto otázku do rukou lidu. Kdo jiný by měl rozhodovat o tom, jak je svět kyselý, kdo má vychovávat mláďata nebo jak velké kameny se budou házet?“ Myšlenka to byla smělá a záslužná. „Velký šutr na tebe“, pomyslel si muž s černou kůží a už mlčel. Prohlížel si raději věc, kvůli které sem přišel. Šestého spolustolovníka. Byl zahalený závojem. Podle domluvy to měla být panna s žlutými vlasy.
Pán s modrou módou okamžitě pochopil, že nadešel čas přejít k samotnému obchodu. „Neporušený dítě spolu s doklady šéfe, nejlepší kvalita,“ zamrkal modrý spiklenecky tak zuřivě, až mu vypadly jiskřičky z očí. Černý muž popadl zahalenou postavu a při odchodu houkl na modrého: „Měděný trubky budou zítra na smluveném místě.“
10 srků a pět obláčků.
Byli čtyři. Venku kyselo, tak snad proto seděli v potemnělé hospůdce na periférii místo aby honili psy. Všichni se bavili, jen pán s modrým kloboukem byl trochu zmatený. Že místo panny s žlutými vlasy strčili černému chlápkovi homosexuálního robota s rezatou zadnicí ho netrápilo – snažili se mu to přeci celou dobu nějak šikovně naznačit, ale co budou sakra dělat s měděnými trubkami. Trochu ten obchod asi nedomyslel.
„A co pivo chlapi? Myslim, že to český je nejlepší,“ zahlaholil adolescentní mutací zelenkavý chlapec. Naši malou společností projela mexická vlna souhlasného pokyvování a tentokrát kýval i pán v modrém klobouku.
Tagy: AIDS, kameny, pán s černou kůží, pán s fialovým penisem, pán v modrém klobouku, panna, penis, sex, zaškrcený penis