Španělský institut Cervantes představuje světu fotografie Luise Ramóna Marína, které vznikly v neklidné době Španělska začátku minulého století převážně pro deník Informaciones a pro společnost Compañia Telefónica Nacional. A když píši ‚představuje‘, je to tentokrát doslova a do písmene tak. Marín je totiž autor, který byl vinou dějinných událostí zapomenut a který byl šťastnou náhodou opět objeven. Odborníci, kteří začali zkoumat rozsáhlý archiv, odkázaný umělcovou ženou Nadaci Pabla Iglesiase, si všimli výjimečných vizuálních kvalit fotografií, kteří podle jejich slov připomínali takové autory, jako byl například Henri Cartier-Bresson.
Výstava prezentuje Marína v souboru zhruba šedesáti fotografií z let 1908-1940. Marín tvořil v době, kdy fotografie byla stále čerstvý vynález, k tomu byl fotožurnalistou – z podstaty této kombinace vyplývá, že na svých snímcích zachycoval velké společenské události a shromáždění, fotografoval prominenty, královskou rodinu, umělce, vítězky soutěží krásy a úžasné dobové vynálezy. Vedle tančící královské rodiny a shromáždění skautů vyhazujících své klobouky směrem k nebi, na výstavě uvidíme snímek helikoptéry i přistávající vzducholodě Zeppelin.
Několik snímků v čele s výročním setkáním horkovzdušných balónů, nebo tanečním představením ohromí vizuální velkolepostí a čistotou, jiné jsou technicky dokonalými aranžovanými skupinkami, kterým ovšem téměř pokaždé vévodí nějaký centrální motiv nebo děj. Zaujmou i civilní a naprosto uvolněné portréty. Ke konci autorova fotografického působení jsou jeho témata, tak jako i život tehdejší Španělska o poznání smutnější. Uprchlíci před Španělskou občanskou válkou, zemřelí při požáru divadla i muži sbírající na náměstí zrnka obilí představují počátek smutné éry země, ve které i Marín, který do té doby u všeho byl a všechno dokumentoval, upadl v zapomnění.
Společným jmenovatelem většiny fotografií je vizuální naplnění obrazu. Děj nebo situace se odehrává v centru pozornosti, ale i v nejkrajnějších rozích snímku. Vozka, který se na pohřbu Pabla Iglesiase otáčí, aby přehlédl dav kolem smutečního vozu, jakoby se ohlížel za dějinami, stejně jako to svými snímky dokazuje Marín. Marín to ale přes technickou náročnost fotografování v té době zvládá s ohromující lehkostí. Přestože získat chtěný snímek pro něj tehdy v mnoha případech znamenalo oslovit své objekty a nechat je pózovat pro aparát, nečiší z žádného z nich strnulost a póza.
Marín byl teprve nedávno objeven, ale dějinami fotografie už by neměl být zapomenut. Pro milovníky a znalce Španělska bude jistě jeho tvorba znamenat ještě daleko nesrovnatelnější přínos, nicméně i pro všechny ostatní, kteří si najdou čas a zabloudí do institutu Cervantes, budou jeho fotografie znamenat velké potěšení z poutavého a srozumitelného pohledu do minulosti, ale i z pouhé krásy některých obrazů.
Tagy: Luis Ramón Marín
Dal jsem 3/5. Bod jsem srazil za neakční perex a závěrečný odstavec a druhý bod za časté používání trpného rodu (opakovaně ve slově „objeven“). Celkově mi příde, že popis převažuje nad názorem. Titulek bez nápadu.