Portréty až znepokojivě živé, street fotografie dokumentující poválečné Německo i otevřené homosexuální snímky prezentuje retrospektivní výstava Herberta Tobiase v Rudolfinu.
Černobílá díla tohoto německého fotografa a gay aktivisty, který zemřel v roce 1982 na AIDS, se vyznačují hrou se světlem a stínem. Tobias na nich zobrazuje snové výjevy i tvrdou realitu a neváhá použít jak promyšlenou stylizaci tak nahodilé momentky.
Výstava není rozřazena časově, ale tematicky. Fotografie ze stejné události tak bývají řazeny v různých kategoriích, což může působit lehce chaoticky.
Expozici otvírá série Pohledy, ve které Tobias shromažďuje lidské výrazy jako vodník dušičky. Autor si vybírá osobnosti se zajímavými rysy a své modely a modelky rentgenuje fotoaparátem až na duši. Obrázkům vdechují život také příběhy zachycených osob v některých popiskách. Zajímavé také je, že muže zobrazuje fotograf v pózách typických spíše pro ženy.
Kapitola výstavy nazvaná Divadelní inscenace nabízí snové obrazy a dobře ilustruje Tobiasovu námětovou rozpolcenost. Setkáme se tu s krásnými modelkami v drahých šatech i s odkazem na bídný svět prostituce. Zatímco k módní fotografii si Tobias našel cestu díky práci pro časopis Vogue, sociální témata se u fotografa zakořenila na frontě v Rusku. Tam také pořídil své první snímky, kterým se věnuje další část výstavy. Naplňují ji emocionální výjevy jako vojáci slavící Vánoce mimo domov či otrhaná a bosá stařena putující do neznáma.
Ještě větší sílu v sobě však skrývají poválečné fotografie z rozbombardovaného Berlína. Tobias nefotí jen trosky, ale snaží se je dát do kontrastu s hrajícími si dětmi, modelkou ve večerní róbě nebo veselou reklamou na Coca Colu. Některé momentky však působí zajímavě jen v kontextu doby a samy o sobě nemají patřičnou uměleckou hodnotu.
Celou výstavu protíná linka Tobiasovy homosexuality, která se postupně stahuje do smyčky, ze které není návštěvníkovi úniku. A tak zasněné pózy mužů a střídmé názvy jako Wolfgang s dlouhými řasami střídají popisky jako Nadržený Karlík a přichází sekce Píseň o sexuální závislosti. Erotické fotografie gayů, které nám dnes mohou připadat trochu nezvyklé, byly v dobách Tobiasova života silně kontroverzní.
Samy o sobě snímky nepůsobí nijak šíleně, ale ve spojení s úsměvnými názvy nutí diváky k překvapeným reakcím. Konec konců kdo by čekal, že Sám ve velkém městě bude muž přidržující si svůj ztopořený úd, že pod Doučováním se skryje milující pár mužů, před kterými sedí mladý hoch či že Chlapec s vejci zachytí mladíka se sklenicí vajec.
Možná že diváky vykolejí také fakt, že část modelů vypadá velmi mladě a výjevy tak často získávají až pedofilní punc. Překvapit může i to, že se Tobias nebojí zobrazit ve svůdných a odhalených pózách i ošklivé muže, zatímco ženy zachycuje Tobias většinou krásné, upravené a oblečené.
Expozice vydechuje umělecký opar života gaye, bohéma i snílka. Z Tobiasova díla vybírá výrazné momenty a zasazuje je vysvětlivkami do kontextu doby. Bohužel tak činí poněkud zmateným systémem. Přesto poskytuje vcelku komplexní náhled na Tobiasovu tvorbu včetně její homosexuální stránky. U té záleží jen na návštěvnících, jak ji přijmou.
Tagy: Herbert Tobias