Dobu vzducholodí a balónů, nových sportů i tanečnic odhalujících víc než jen kotníček, ale také čas krize, manifestací a občanské války připomíná výstava fotografií Luise Ramóna Marína (1884-1944) v Cervantesově institutu. Návštěvníkům představuje 60 snímků z Marínova rodného Španělska a především Madridu, které autor nafotil v letech 1908-1940 pro deník Informaciones a pro společnost Compania Telefónica Naciona.
V úvodu expozice nabízí zpravodajské snímky z války, různých manifestací i sociální záběry z Madridu. Tyto fotografie dobře prezentují zajímavou Marínovu schopnost: i když fotí davy, na snímcích vidíme vždy osudy jednotlivců. A právě v tom se skrývá síla jeho tvorby, v umění reprezentovat závažné události na prožitcích konkrétních lidí. Mezi výjevy najdeme lidi, kteří opouští svůj domov po evakuaci, vojáky směle pochodující vstříc neznámému i manifestující děti se zvednutými pravačkami. Nechybí však ani sociální témata z běžného života Španělů za krize či dokumentace stavby nových budov a rozšiřování telefonního vedení.
Od negativních námětů přes neutrální postupuje instalace k veselejším, takže diváka jistým způsobem motivuje a vzbuzuje v něm pocit, že i přes těžkosti doby zažívali lidé na počátku století mnohé světlé okamžiky. Marín zde často využívá princip opakování, který podtrhuje uměleckou stránku jeho děl. Zachycuje geometricky přesně naaranžované skupiny lidí ve stejnokrojích: tanečnice v odhalených úborech i ošetřovatelky v uniformách. Jako přes kopírák, ale nikoliv sterilně, působí i děti čtoucí si v postýlkách internátní školy pro chudé nebo kolébky v budově nalezince.
Marín vytváří také portréty umělců, šlechty či královské rodiny. Snímky s tančícím králem či jeho dětmi v odjíždějícím vlaku svědčí o tom, jak významnou roli Marín jako fotograf měl. Byl vždy přítomen při významných politických a společenských událostech a věrně je dokumentoval.
Pro reportáže ho zaujaly rovněž počátky nových sportů, motorismu a letectví. Jeho fotografie ze závodů horkovzdušných balónů či letu vzducholodi vypadají jako vytržené z pohádkového světa. Zvláštní auru něčeho neopakovatelného a silného v sobě nese i snímek skautů vyhazujících klobouky do vzduchu na pozadí hor či dva záběru lidí čekajících na vyhlášení vánoční loterie: jeden před krizí v kavárně a druhý za deprese na ulici u ohně.
Výstava nám poodhaluje život ve Španělsku na počátku 20. století i Marínův široký autorský záběr. Jako celek působí rozmanitě, ale zároveň kompaktně. Instalaci se dá vytknout jediné, a to osvětlení, které se odráží ve fotografiích, takže je často nevidíme celé.
Tagy: Luis Ramón Marín
3/5 – titulek nic moc, na mě je tam moc popisu