Začátek roku věnovala pražská Galerie Rudolfinum německému fotografovi Herbertu Tobiasovi (1924-1982). Výstava zapůjčená od berlínské Berlinische Galerie představuje kolem 150 fotografií z různých období autorova života.
Černobílé snímky nejsou řazeny chronologicky. Jsou uspořádány do devítí souborů, které zachycují velice odlišná témata. Od záběrů z ruské fronty druhé světové války, přes portréty známých i neznámých lidí, módní fotografii a trosky poválečného Berlína, po mužské akty spojují všechny snímky lidé a zájem o ně.
Především fotografie z války, ale i poválečného Berlína jsou velmi autentické. Ukazují neobvykle obyčejný pohled na dané situace. Z válečných fotografií je cítit nepohodlí polních kavalců a z očí zúčastněných vidět utrpení. Zároveň ale pozorujeme mladé vojáky, kteří staví bunkr a může se zdát, že ho staví z dlouhé chvíle. Snímky připomínají, že válka není jen palba v první linii. Ani o kousek ovšem nesnižují její tragičnost.
Méně učesané erotické fotografie mužů, kteří Tobiase přitahovali, i stylizované portréty a inscenované obrazy mají společné mistrovství kompozice a práce se světlem, které prokresluje kontury každého jednotlivého zobrazeného obličeje a těla. Tobias si se světlem hraje na mnoho způsobů, téměř pokaždé má na snímku důležitou roli. Některé ze záběrů, na nichž se fotografovaný objekt dívá zpříma do objektivu, mají tak silnou atmosféru, že má divák chuť, aspoň v myšlenkách, dotyčného oslovit.
Retrospektivní výstava v sobě pojí syrovost i krásu života. Ať už odděleně , v podobě války a nádherných portrétů, či zároveň: přitažlivé herečky stojí na schodech válkou pobořených budov, polonazí mladíci pózují v zaprášených kulisách. Proto může pohled na Tobiasovy snímky vyvolat širokou škálu pocitů.
Tagy: Herbert Tobias