Každoročně pořádaná česká parafráze na světovou soutěž novinářských fotografií World Press Photo dospěla k patnáctému ročníku. Pořadatelé se rozhodli tento významný mezník zdůraznit výstavou rekapitulující oněch patnáct let. Otázka je, jestli tím prestiž soutěže a následné výstavy spíš nepodkopali než co jiného.
První fotografie, na kterou narazíte a po jejímž bezplatném shlédnutí se ještě můžete rozhodnout, že na výstavu vůbec nepůjdete (čímž zvolíte tu lepší variantu), je skupinové foto všech vítězných fotografů tak, jak se sešli před Staroměstskou radnicí. Fotografie hodná školního výletu na střední škole. Maximálně. A dál to není lepší.
Czech Press Photo tradičně shromažďuje nejlepší fotografie, které byly za daný rok zveřejněny v českých periodicích. Ale jestli tohle je to nejlepší, co můžeme nabídnout, pak je to hodně ubohé. Fotografie, které právě visí v budově Staroměstské radnice, jsou kvalitativně hodně nejednotné a jako celek nepůsobí ani trochu kompaktně. Což by výstavy podle mě měly. A navíc – neměly by fotografie rekapitulující patnáct let výstavy Czech Press Photo odrážet události, které se odehrály v Čechách za posledních patnáct let? Nebo je vážně správně, že jsme konfrontováni s nejbizarnějšími snímky, co zatím byly publikovány a fakt, že se u nás taky něco dělo je jen druhořadý?
Nepřijde mi, že by pro naší republiku bylo důležité, jaký americký sportovec kdy upadl na olympiádě, popřípadě jaké gymnastické či kulturistické závody kde proběhly. S tím se ale tvůrci výstavy zřejmě netrápí. Jednotlivé panely fotografií jsou uspořádány podle zvláštního klíče, kterému asi rozumí jen jeho autor, přičemž jediným plusem je fakt, že jsou fotografie rozmístěny stejně jako každý rok – tj. dole dokument a reportáž, nahoře sport a příroda. Jinak ale uspořádání postrádá hlubší smysl, anebo jestli v tom nějaký je, já ho rozhodně neobjevila. Většinou je vidět snaha, aby spolu fotografie ladily obrazově NEBO tematicky, ale málokdy to funguje.
Aby toho nebylo málo, tak během procházení výstavy se člověk neubrání pocitu, že se dívá na něco, co vzniklo především ve snaze vydělat. Ačkoli nápad na rekapitulující výstavu je bezesporu záslužný, dalo se z něj vytěžit mnohem víc. Takhle je to jen další z PR akcí, tentokrát v podání českých médií. Když k tomu všemu přidáme fakt, že výstava, která sídlí v turistickém centu Prahy by tudíž mohla zajímat i jiné, než české návštěvníky (vždyť popisky k fotkám jsou i v angličtině), ale turisté nemají šanci se na ní dostat, protože paní u poklady neumí anglicky jiné slovo než „ekzibišn hír,“ nezbývá než konstatovat: No to se zas něco nepovedlo.