Když jde člověk na výstavu, která si pokládá otázku, co se stalo s českou fotografií za posledních dvacet let, očekává, že se mu dostane odpovědi. Doufá, že mu autoři výstavy pomůžou trochu si uklidit ve stylech a autorech objevujících se na české scéně v daném období. V Rudolfinu však nic z toho nenajde.
Po vstupu do velké galerie, kde se Mutující médium rozpíná, si návštěvník může připadat jako u někoho v obýváku. Jako by nešlo o výstavu, ale o prohlídku soukromé sbírky, na kterou je majitel patřičně hrdý, ale s uspořádáním si příliš hlavu neláme. Na stěnách, na zemi i v prostoru jsou k vidění díla, jež kurátor Pavel Vančát vybral podle nepříliš rozluštitelného klíče.
Náznak pokusu o zpřehlednění můžeme tušit v rozdělení expozic do pěti skupin. Informace a přiblížení, které by měly přinést krátké popisky k jednotlivým pětinám výstavy však přes velká a odborná slova není slyšet. Navíc by člověk čekal, že se v každé skupině objeví jiní autoři. Že se pod nálepkou Piktorialisté neskrývají ti samí umělci jako pod označením Nefotografové. Mutující médium však prezentuje asi dvacítku autorů pořád dokola napříč dobou. Výjimky, kdy se od umělce dočkáme pouze jednoho díla, pak působí jako by autor odmítl zapůjčit do Rudolfina víc.
Mezi snímky se mísí malba, linoryt a sochy, až se návštěvník ptá, zda se tato díla skutečně dají považovat za plody zmutované fotografie, nebo jestli jde spíš o míchaní jablek s hruškami.
Výstava prokazuje vystaveným umělcům tak trochu medvědí službu. V řadě případů jde o zajímavá díla, například výstavu elegantních černobílých fotografií Ivana Pinkavy nebo vtipných děl dua Jasanský/Polák bych si určitě nenechala ujít. Ve zmatku v Rudolfinu však dojem z kvalitního umění rychle vyprchá nebo se vůbec nedostaví.
Nesystematičnost k naprostému chaosu dovede samotný způsob vystavení děl. Některá jsou zarámovaná v seriózním masivním rámu, jiná jsou ledabyle přilepená na stěnu coby otrhané plakáty. Když kurátorovi došly nápady na netradiční umístění, jednoduše rám s fotografií opřel o zeď, aby byla nějaká zábava.
To, že se návštěvníci výstavy u jednotlivých zastávek často ptají proč?, mohl být kurátorův záměr, pokus o provokaci, originalitu. Dobrá. Ale že Mutující médium spíše než odpovědi přináší pochybnosti, zda česká fotografie za dvě dekády skutečně zmutovala do této podoby a jestli jsou vystavení umělci opravdu reprezentativním vzorkem tohoto uměleckého odvětví, to se neodpouští.